Označení silnic

Pokud se chystáte na cestu a budete projíždíte Švýcarskem, měli byste znát některá důležitá pravidla týkající se místní silniční sítě. Systém se od sítě jak ji známe v České republice liší nejen číslováním. Rozdíly jsou také z hlediska značení, povolené rychlosti a celkové dopravní infrastruktury. Připravili jsme pro vás nejdůležitější informace o místní silniční síti a vytvořili souhrnný přehled se všemi silničními podrobnostmi.

Silniční síť Švýcarska s detailní mapou

Nejprve je třeba uvést, že Švýcarsko je rozděleno na celkem 26 kantonů. Kantony fungují podobně jako jednotlivé Vyšší územně samosprávné celky (kraje) v České republice. Pokud vezmete v úvahu toto dělení, můžete získat představu o silniční síti ve Švýcarsku. Až do 50. let 20. století byly za správu silnic zodpovědné jednotlivé kantony. Teprve o několik let později se tohoto úkolu také zhostila spolková vláda.

Silniční infrastruktura

To co vidíte na mapě níže potvrzují i oficiální statistiky. Švýcarská silniční síť je velmi dobře rozvinutá téměř ve všech regionech země a je srovnatelná s ostatními zeměmi. Zvláště hustou silniční síť najdete především v okolí Curychu, Solothurnu, Bernu, Basileje nebo St. Gallenu.

Na mapě můžete také vidět, že jednotlivé silnice jsou podrobněji rozděleny. V přehledu jsou také uvedené některé nové důležité silnice. Vše vám dále podrobněji vysvětlíme.

Vysvětlení silniční sítě ve Švýcarsku

Již jsme se zmínili, že za silniční síť ve Švýcarsku zodpovídá několik subjektů. Velká část odpovědnosti leží na obcích a jednotlivých kantonech. Od roku 1998 je považován Spolkový úřad pro silnice (Astra) za důležitý orgán pro údržbu a rozšiřování státní silniční sítě.

Pokud chcete porozumět švýcarskému silničnímu systému, musíte si uvědomit následující rozdíly. Pokud jde o dopravní infrastrukturu země rozlišují se různé typy silnic. Například dálnice a silnice pro motorová vozidla jsou součástí státní silniční sítě a pak jsou tu kantonální silniční úseky. Kantonální silnice zpravidla fungují jako kratší přivaděče k dálnicím. Těmto rozdílům se budeme věnovat v článku dále.

Kolik je ve Švýcarsku silnic?

Kolik je ve Švýcarsku celkem silnic, je obtížné stanovit kvůli odlišnému číslování a rozdělení na státní a kantonální silnice. Některé úseky silnic jsou navíc stále ve výstavbě nebo nejsou ještě plně funkční.

Podle průzkumu z roku 2020 je v zemi s určitostí celkem 26 úseků silnic, které jsou úředně klasifikovány jako státní silnice.

Silniční síť Švýcarska - délka a infrastruktura

Pokud jde o celkovou délku všech silnic ve Švýcarsku Spolkový úřad pro silnice (Astra) zveřejnil statistické údaje za rok 2022. Podle těchto dostupných údajů silniční síť má víc než 84 600 kilometrů. To znamená, že silniční síť pokrývá třetinu osídlené plochy země. Dálnice tvoří přibližně 1 500 kilometrů a kantonální silnice přibližně 17 200 kilometrů. Švýcarská železniční síť ve srovnání se silniční sítí pokrývá jen asi 5300 kilometrů.

Působivá je i skutečnost, že jen za poslední rok se silniční síť rozrostla o přibližně 500 kilometrů. Tento fakt potvrzuje, že mnoho švýcarských silnic je schopno obstát i v mezinárodním srovnání.

Silniční síť Švýcarska - Kategorie

Každá silnice, která má významný přínos pro celé Švýcarsko, může být považována za součást státní silniční sítě. Nejvýznamnější kategorií jsou dálnice, které jsou důležité zejména pro řidiče, kteří využívají Švýcarsko jako tranzitní zemi. Dále státní silnice, které se dělí do tří různých tříd, potom kantonální a obecní silnice.

Státní silnice

Státní silnice v zemi zahrnují dálnice, silnice pro motorová vozidla a hlavní silnice. Pro lepší přehlednost byly původně označeny písmenem N. Dnes toto označení používají pouze úřady a symbol neurčuje do které kategorie daná trasa patří. Pro účel kategorizace se používá pro označení dálnic a silnic pro motorová vozidla písmeno A. Tyto komunikace se pak dále dělí do tříd.

Charakteristickým znakem silnic první třídy je, že úseky mají směrově oddělené jízdní pruhy. Mají až sedm jízdních pruhů (4+3) a ve většině případů mají i parkovací pruhy. Podle této definice do této kategorie patří i státní dálnice.

Nejdelší dálnicí ve Švýcarsku je dálnice A1, která vede ze Ženevy přes St. Gallen a končí až v St. Margrethen. Dálnice A1 představuje propojení francouzské části Švýcarska až k rakouským hranicím (ve směru východ-západ).

Dálnice A3 hraje důležitou roli zejména pro řidiče z Francie. Je považována za pokračování dálnice A35 a na jihozápadě míjí Curych.

Státní silnice druhé třídy jsou také vhodné pro rychlou přepravu. Parkovací pruhy jsou velmi často součástí těchto silnic, ale není to pravidlem. Také jednotlivé jízdní pruhy nejsou ve všech případech směrově oddělené. Silnice pro motorová vozidla jsou klasifikovány jako silnice druhé třídy.

Jedna z tras, která je součástí sítě rychlostních silnic má zvláštní charakteristiku. Jedná se o dálnici A2, kterou využívá mnoho českých motoristů. Důvodem je to, že začíná na německých hranicích u Basileje a vede k italským hranicím na jihu země (severojižní spojení).

Skutečnost, že tato trasa je považována za jedno z nejdůležitějších spojení v Evropě, je dána tím, že se na trase A2 nachází slavný Gotthardský tunel. Tunel se může pochlubit délkou 57 kilometrů a vede z obce Göschenen do Airola.

První dvě kategorie jsou určeny výhradně pro provoz motorových vozidel. Naproti tomu státní silnice třetí třídy mohou využívat všichni účastníci silničního provozu. Tuto kategorii charakterizují především hlavní silnice mezi obcemi. Tyto trasy se vyhýbají místním křižovatkám nebo silničnímu křížení.

Kantonální silnice

Jak je již patrné z názvu tyto trasy spadají do kompetence příslušného kantonu. Mezi kantonální silnice patří dálnice, silnice pro motorová vozidla, hlavní silnice a vedlejší silnice. Z tohoto důvodu není rozlišení mezi celostátními silnicemi vždy jednoduché. Většina tras se nachází v blízkosti center Bernu, Curychu nebo Valisu. Jedním z nejvýznamnější rozdílů mezi národními dálnicemi a silnicemi pro motorová vozidla je skutečnost, že na kantonálních trasách není vyžadována dálniční známka.

Obecní komunikace

Hlavní a vedlejší silnice, které jsou spravovány obcí, se označují jako obecní silnice. Ty vedou z jednoho města do druhého a jsou zejména využívány místními obyvateli. Na tyto komunikace navazují pouze soukromé cesty.

Silniční síť ve Švýcarsku a její rozšíření

Již jsme se zmínili, že některé části silniční sítě ve Švýcarsku jsou stále ve výstavbě. Nejedná se jen o jednu oblast, kde je možné vidět probíhající stavební práce, tato situace je napříč celou zemí. Jedním příkladem je například výstavba druhého tunelu v Gotthardském tunelu, o kterém jsme již psali. Stavební práce budou pokračovat až do roku 2029. Současný tunel zastarává a výstavbou dalšího tunelu se zajistí, že trasa bude moci být využívána cestovateli i během údržby stávajícího tunelu. V současnosti není tento silniční tunel jediným místem ve Švýcarsku, kde probíhá velký stavební projekt. Mnoho dálničních křižovatek a úseků ve středním, západním a severním Švýcarsku jsou také modernizovány s cílem zajistit a rozšířit stávající silniční síť.

Rychlost

Důležitou informací je samozřejmě znalost a dodržování povolených rychlostních limitů na dálnicích a silnicích. Stejně tak jako v České republice se ve Švýcarsku uplatňuje maximální rychlostní omezení na silnicích. Pro řidiče osobních automobilů je to 120 km/h na dálnicích - pokud není uvedeno jinak. Na motorových cestách je povolená rychlost omezena na 100 km/h. Mimo obce a města je maximální povolená rychlost 80 km/h a v obytných zónách je to 50 km/h. Pro karavany nebo vozidla s přívěsem platí jiná pravidla.

Povinnost platit mýtné a mít dálniční známku

Ve Švýcarsku je povinné mít dálniční známku na všech státních silnicích, které spravuje federální vláda. Nicméně princip tohoto systému se v některých ohledech liší od toho, co platí v okolních zemích.

Ve Švýcarsku nejsou k dispozici dálniční známky na různé časové období - dostupná je pouze roční dálniční známka za pevně stanovenou částku (v současnosti přibližně 41 eur).

V současnosti existují pouze dvě místa ve Švýcarsku, kde se platí extra mýtné a to ve Velkém Bernardově průsmyku a v tunelu Munt la Schera. Je možné, že s revizí systému se stávající model může změnit. Dá se předpokládat, že brzy bude nutné platit poplatek i za použití dalších tunelů (například pro překonání Alp). Z okolních zemí by mohlo být jako vzor považováno Rakousko díky svým mýtný trasám.